Kúpjá ně kasanice?

Kúpjá ně kasanice?

Kúpjá ně kasanice?

22.  2.  2017, Znojmo

text: Petra Pokorná, Vinotrh.cz


… aj pěkné hedvábnice, kúpja ně to mamulenka, kúpjá ně to mamka.

Což o to, mamka by mi dodnes koupila, co mi na očích vidí.
Ale co s kasanicemi a hedvábnicemi ve Znojmě?


Lidová píseň „Ej, až budu veliká“ byla pro mě v dětství ztělesněním Moravy. Nejenže byla na dívčí téma, ale taky mi skvěle sedla tóninou. Kasanice, rožky paterové a čižmy s ocelkama pravidelně rezonovaly v mém zapáleném zpěvu umakartovým jádrem koupelny našeho panelákového bytu v pohraniční znojemské obci. Dnes bych řekla, že stejně nepatřičně, jako tento typ bohatě zdobeného kroje nepatří a nikdy nepatřil na Znojemsko.

K dětskému zklamání, že kasanice v šedivém pohraničí nikdy neobléknu, se později přidalo mladické rozčarování, že na Znojemsko nevede ani pořádná cesta, nedá se tu sehnat slušná práce, nikoho vlastně nezajímáme a kromě vína, okurek a meruněk to tu k ničemu není. O dvacet let později, blahoslavený čas, vnímám tento kousek země zcela naopak.

Jasně, historicky jsme tu šeď měli předepsanou, asi jako každá smíšená pohraniční oblast. Pro Čechy moc německá, pro Němce moc česká. Po válce sem navíc přišla ještě různorodější směsice lidí, od valachů, přes Slováky až po Rumuny a Jugoslávce. A každej si s sebou přinesl nějkou tu tradici, nějakej ten „kroj“.

Žijeme na hranici, a to nejen národnostní a jazykové, ale i geografické.  „Na hranici dvou významných geologických celků: Český masív – prastaré krystalinikum, vzniklé sopečnou činností a Karpaty tvořené mořskými a sladkovodními sedimenty a sprašemi,“ cituji z úvodu webu vinařství ŠPALEK klasifikaci viniční tratě Kraví hora a konečně se dostávám k vínu.

Pokud se pojmem terroir ve vinařstí rozumí místní geologické podloží, složení půdy, vlhkost, srážky, nadmořská výška, a pozor – taky tradice a um vinaře, a to, jak se tento komplex vlivů promítne do charakteru určitého vína, je Znojmo ve víně nedoceněným pokladem. Nebo minimálně nedoceněnou oblastí oproti „tradičním“ moravským oblastem :)

Někdejší šeď opomíjeného pohraničí rozkvetla příběhy nově příchozích lidí s novým pohledem na svět. Ve vinařství nastal jednoznačný rozvoj až po roce 89. Dnes se tu tradice přistěhovalců mísí s odvážnými postupy vystudovaných vinařů první generace.  Troufám si říct v jednoznačný prospěch vína ve smyslu terroir. A myslím, že právě v tom je Znojemská vinařská jedinečná. Morava bez kroje.


Tento mnohovrstevný post píšu po trojím nahlédnutí do práce odborníků:
  1. Přednáška „Nosil se ve Znojmě kroj?“ Ph.D. Jiřího Mačudy z Jihomoravského muzea ve Znojmě dne 9. 2. 2017  … děcka nosil, ale fakt žádné „kasanice aj pekné hedvábnice“ – pro zájemce více v autorově odborné studii Tradiční lidový oděv na Znojemsku  
  2. Rozhovor s Ph.D. Martinem Markelem na téma terroir, na němž aktuálně pracuje v pětiletém projektu Ministerstva kultury projekt NAKI II (2016-2020) s názvem "Vinohradnictví a vinařství pro zachování a obnovu kulturní identity vinařských regionů na Moravě". Cílem projektu je najít původní moravskou kvasinku. Cílem Martina Markela je vyzdvihnout roli člověka v komplexu terroir. Cílem mým je, abyste věděli, že Martin a jeho žena Marika dělají už pár let pěkná vína v jaroslavickém vinařství Markel :-).
  3. Telefonát s Mgr. Jiřím Ludvíkem, coby primášem Cimbálové muziky Antonína Stehlíka. Potřebuji ještě nutně vědět, jestli cimbál na Znojemsko patří stejně málo jako bohatě vyšívané kroje s krátkou sukýnkou. Aby to bylo komplikovanější, opak je pravdou. „Cimbálová muzika je vlastně novodobý fenomén, přišla sem a teď sem patří,“ směje se Jirka. „Lidi právem čekají, že v pátek večer v Šaldorfě bude cimbál hrát v každém sklepě. Lidi si tu rádi zazpívají. Rodí se tu nová folklórní oblast.“


Ej, až budu veliká,
jak je naša Anka,
kúpjá ně kasanice,
aj pěkné hedvábnice,
kúpjá ně to mamulenka,
kúpjá ně to mamka.

Ej, kúpjá ně kordulku,
čižmy s ocelkama,
aj rožky paterové,
rukávce, mašle nové
kúpjá ně to mamulenka,
kúpjá ně to mamka.