Máme se tu bídně, jedeme do Vídně

Máme se tu bídně, jedeme do Vídně

Máme se tu bídně, jedeme do Vídně

22. 12. 2016, Znojmo

text: Petra Pokorná, Vinotrh.cz

Odolávala jsem pěkných pár let s výmluvami na malé děti, mráz nebo předvánoční shon.
Letos jsem podlehla s netajeným zájmem přijít na důvod, proč se množící se organizované skupiny Znojmáků všech socio-demografických skupin hromadně přesouvají na …  vánoční trhy do Vídně.


Je mrazivé sobotní ráno, do kterého jsme se probudili po noci ve sklepě (proč jen je v prosinci tolik akcí k zapití?), a na znojemském nádraží se před moderním dvouposchoďovým vlakem do Vídně houfují skupinky místních ve vánoční náladě. Registruji tři oblíbené průvodce-historiky-nadšence, kteří tvoří přirozené středy našich již teď hlučících kruhů. V davu sleduj červenobílý deštník, vpisuji si v duchu do paměti pokyny průvodce. „Sleduj mě,“ diktuji nahlas manželovi. Naštěstí mě sledoval, menší postavy jsme ve finále opravdu museli hledat. Nasedáme.

Vídeň je ke Znojmu, eufemisticky řečeno, co by kamenem dohodil. Z toho hlediska zcela chápu všechny, kteří oplakávají státní poměry dřívějších století. Pro nás je to přirozené centrum. Mnohem blíž než Praha.

Pro účely tohoto vinařského blogu se snažím hledat vinnou spojitost mezi Znojmem a Vídní. Upřímně, není toho moc. Nejzřetelnější spojka mezi Znojmem a Vídní je vysypaná jemným mořským pískem z dávných třetihor, který přes zimu kopali vinaři ve sklepích v Novém Šaldrofě a vozili jej do Vídně, kde sloužil na výrobu štuk ve vídeňských palácích. Tento historický fakt si každoročně připomínají v Novém Šaldorfě recesistickou soutěží družstev s názvem Kopání písku pro Vídeň. Příští ročník bude už 21. ledna 2017. Pokud chcete zažít něco opravdu lokálního, přijeďte. Akce je spojena s Otevřenými sklepy!

Mnohem výživnější mi z hlediska vína přijde pohled na mapu ČR. Země obklopená horami se vstřícnou nížinou otevírá právě, jen a pouze směrem na Vídeň. Znojemská vinařská podoblast je s rakouským Weinviertelem propojená tak důkladně, že po odstranění hraničních drátů na mnoha místech nevíte, zda jste ještě na Moravě nebo už v Rakousku. Kvalita Veltlínů z obou stran pomyslné hranice to jen dokládá. A teď se podívejte na mapu Evropy očima znalců vinařského světa (zdroj: winefolly.com). Česká Republika tam v podstatě neexistuje. Jediné místo naší vinné spojitosti se světem je … Znojmo. Ještě o nás uslyšíte! :-)

Ale zpět do vlaku, kde se snídá vánoční cukroví a kolují placatky s pravým karibským rumem (Znojmáci mají vkus). Vůdcem naší skupiny je Lukáš David, oblíbený průvodce cestoví kanceláře REMO-agency. Naštěstí má dostatečně velké charisma, nekonečnou zásobu zajímavých informací a na krku funkční reproduktor, takže se mu daří celodenní řádění výletníků úspěšně krotit. Zde jsem zároveň odpověděla na v úvodu naivně kladenou otázku, proč se jezdí do Vídně na vánoční trhy: jednoznačně nasávat. Vánoční atmosféru i atmosféru Vídně pod vedením dokonalých průvodců, ale hlavně punč a svařák a všechno, co teče. A vlastně, proč ne!?

I tak jsme stihli obšlápnout Belvedere, odtud kolem kouzelného Karlskirche (tady mi chutnal punč nejvíce) až k obří soše příští rok třistaleté císařovny mezi muzejními budovami na Maria-Theresien Platz. Přeplněný trh před vídeňskou radnicí chytře vynecháváme a dál přes Hofburg, kolem fronty nadšenců před Cafe Central, samým centrem malými vánočními trhy vnitřního města k majestátní katedrále Svatého Štěpána. Ve stanici Mitte ukazují fitness náramky technizovaných účastníků: Ušli jste 14 km. Jsme zmrzlí a unavení, ale vysmátí.

Název dnešního blogu jsem si s obdivem k poetice Lou Fanánka Hágena vypůjčila od Tří sester. Rezonuje mi v hlavě celý adventní den a nedokážu se ho vzdát, ani když vjíždíme po vysokém železničním viaduktu zpět do Znojma. Pohled na večerní osvětlené staré město v mrazivém předvánočním večeru je romantický, hřejivý, stále okouzlující – a přitom tolik doma. Tady se, přátelé, rozhodně bídně nemáme.


PS: Tento blog byl teprve rozepsaný, když v Berlíně najel kamion do lidí na vánočním trhu. Nedopisuji ho úplně ráda. Ani jako manifest toho, že se jich nebojíme.
       O to upřímněji přeji všem krásné bílé Vánoce!