Mavrud

Mavrud

22.  3.  2017, Znojmo

text: Petra Pokorná, Vinotrh.cz


Tak prý se u nás vyrobí vína zhruba z poloviny tolik, co ho vypijeme. 
60% naší celkové roční spotřeby vína, tvrdí odborníci, pochází z Čech a Moravy.
Zbytek vína musíme dovážet.
Preference českých a moravských vín přitom příjemně rostou!

Kam a z čeho?


Dnešní téma ke mně připlulo ze dvou stran. Z mailu na mě vyskočily optimistické závěry nejnovějšího spotřebitelského průzkumu Vinařského fondu ČR o růstu spotřeby našich vín. A z diáře se na mě vzápětí vysypaly desítky let staré etikety Moravských vinařských závodů pyšnící se východoevropským názvoslovím.
Ty jsem si vypůjčila ze soukromého archívu pana Jaroslava Chaloupeckého. Když se letos v lednu balil tento ikonický zástupce Vinařství LAHOFER do důchodu, vyplulo na povrch doslova pár pokladů. Tyhle etikety k němu jednoznačně patří. Není nad to, když člověk dělá celý život v oboru! „Dřív nebylo tolik hroznů co teď,“ směje se strejda (říkala jsem vám už, že pocházím z fajn vinařské rodiny, ne?! :)) mému údivu nad tučným nápisem Bulharské bílé stolní, „hrozny jsme ze zahraničí kupovali hodně a pořád.“

Dneska se vtipy o kamionech s moldavskými hrozny dávají k dobru v seriálech v hlavním vysílacím čase. Dá se vůbec říct, co je špatně a co dobře? Máme mnohem více vinic než v minulém režimu, EU ale zároveň pevně reguluje jejich množství i odrůdovou skladbu. Hrozny nebo vinnou surovinu z ciziny vlastně potřebujeme. Navíc dnes už nemusí být jen z Maďarska, Bulharska nebo „Jugoslávie“. Osobně vítám projekty typu HORT France nebo řadu vín z francouzských hroznů z Vinařství LAHOFER. Je zajímavé sledovat, co dokážou moravští vinaři vyrobit z cizokrajných hroznů.

Pozor, využití hroznů z jiných zemí u nás samozřejmě podléhá regulím zákona. Každopádně je to legální, je to cesta a dost možná je to i nutnost. Původ hroznů musí být vždy jasně uveden na etiketě, takže vždy máte informaci o tom co, od koho a odkud opravdu pijete. Zbytek už je vaše volba.
Já říkám, 100x díky za širokou nabídku a možnost výběru! Jen tak můžou naše preference i spotřeba vína růst.


Na závěr ještě citace neznámého autora z webu dávno zapomenutého obchodního řetězce. Lepší sondu do historie vinařské legislativy jsem nenašla, takže mu věřme:

„Hluboký úpadek vinařství v 19. století měl za následek i nízkou úroveň vyráběných vín. Ta mohla být navíc pro nedostatek zákonných předpisů a potřebných kontrolních metod v širokém měřítku falšována. V této době byla vyráběna dokonce tzv. polovina, do kterých se přidávaly nepovolené přísady, jako glycerol, cukr, umělé esence, alkohol a jiné cizí látky, a vína umělá, vyráběná z cukru, vody, alkoholu a umělých esencí, jichž se prodávala celá řada značek.

Stále se zvyšující výroba falšovaných vín přiměla rakouskou vládu vydat zákon z 21. 6. 1888 o připravování a prodávání nápojů vínu podobných. V tomto zákoně je již přesně vymezen pojem strojených (umělých) vín, ale jen proto, aby byl dán základ k jejich zdanění. V zásadě byla jejich výroba povolena, ale nesmělo se prodávat již pod označením révových vín.
Teprve 12. 4. 1907 vyšel první vinařský zákon, ve kterém je již přesná definice révového vína a vyjmenování dovolených a nedovolených manipulací při jeho výrobě. Zásady tohoto zákona, které platí prakticky dodnes, byly uplatněny v předpisech a ustanoveních nazvaných Codex Alimentarius Austriaticus, jenž byl pro naše vinařství závazný až do října 1954, kdy byl nahrazen Československou jakostní normou pro révové víno. Tato jakostní norma platila až do 26. 5. 1995, kdy byl vydán nový zákon o vinohradnictví a vinařství.“





PS: Mavrud je bulharské víno, původní místní odrůda červeného vína, suché a velmi ceněné víno tmavě červené barvy, s až černými odstíny. Jde o jednu z nejstarších vinných odrůd na světě.