Co čekám a nečekám od mladého vína

Co čekám a nečekám od mladého vína

Co čekám a nečekám od mladého vína

11. 11. 2016, Znojmo

„Co budeš psát o mladých vínech?“ zeptal se mě minulý pátek Jirka Eisenbruk, ikonický novinář a fotograf místního týdeníku Znojemsko.
Zrovna jsem sledovala přírůstek sedliny v lahvi Nejedlíkova autentického svatomartinského Pinotu, který zdobí povedená etiketa plná spermií. „Na téhle lahvi by se dal dobře vysvětlit přirozený vývoj vína,“ přemýšlím nahlas „Je to ale sousto, moc si na to netroufám.“
„Tak já ti pomůžu, jestli chceš,“ usmál se Jiří a v neděli večer cinkl v mé schránce mail:


„Je to hodně let zpátky, kdy jsem se zájmem sledoval šílenství, které bylo každoročně rozpoutáno okolo Beaujolais Nouveau, které se smí poprvé nabízet třetí listopadový čtvrtek od půlnoci. Jako první jej mohli ochutnat někde v Polynésii, kde se rodí nový den, a jak přibývalo hodin, první láhve otevírali v Japonsku a postupně další zákazníci tak, jak přišla v dané zeměpisné délce půlnoc a s ní nový den. Obdivoval jsem umění marketingových mágů, kteří dokážou spustit tak nebývalý zájem o něco, co považuji za nehotový produkt, na který bych si ještě raději nějaký ten čas počkal.

Nepředpokládal jsem, že obdobný masivní zájem bude o mladá vína i u nás. Beaujolais Nouveau je jen jedno, ale na Moravě máme podstatně širší škálu raných odrůd, takže je možný výběr. Klobouk dolů před vinaři, kteří umí vyrobit krásně pitelné víno i necelé dva měsíce poté, co utrhli hrozny. Ovšem jak rychle přijdou tato vína na svět, tak rychle ztrácejí. Žádné mladé víno se nehodí k dlouhodobějšímu uložení.

Vlastním vinný sklep v Chvalovicích a víno vyrábím pro svoji potřebu, pro rodinu a pro známé, kteří jej rádi ochutnají. Není mým živobytím a ani nebude. Je to prostě pěkný koníček. Nikdy jsem nepropadl potřebě čekat u kvasícího moštu do chvíle, kdy se z něj stane ten nejlepší burčák. Směji se vyprávění, že někteří vinaři ve sklepě spí vedle sudu, aby vystihli ten pravý okamžik toho nejlepšího burčáku. Jaký je ten nejlepší burčák? Pro běžné konzumenty ten slaďoučký, protože pokud se přehoupne přes určitou hranici, přestal by zákazníkům chutnat. O tom vědí vinaři své. Raději ochutnám burčák trochu později, kdy je v něm poznat ono rodící se víno.
A mladá vína? Ta považuji stejně jako burčák za určitý meziprodukt. Ne že bych je ve sklepě neochutnal. Jsem samozřejmě zvědavý, jakým směrem se víno vyvíjí. Nemám za sebou laboratoře, množství přípravků, nevlastním zařízení pro řízené kvašení, abych víceméně dopředu věděl, jaké to víno bude. Ale pít ve větším množství mladá vína z vlastní produkce, to v žádném případě. Se svými možnostmi nejsem schopen připravit lahodné mladé víno díky různým finesám, a tak si počkám, až se víno usadí, získá vše, co od něj v našem rodinném sklepě očekávám. Třeba Ryzlink rýnský obvykle začínáme pít nejdříve po roce a půl, někdy i později. Prostě nespěchám.

Každoročně se v listopadu scházíme s přáteli, abychom ochutnali mladá vína. Mnohá z nich jsou ještě zakalená, jiná už začínají mít jiskru. Je pěkné sledovat, jak se třeba postupně rodí budoucí šampioni. Přestože již někdo přinese již "hotové" víno, většinou se jedná o nedávno zrozená, často ještě zakalená, která se mají čile k světu, ale do svojí mužné síly mají ještě hodně daleko. Tak si představuji ochutnávku mladých vín. Jeden vinař prý prohlásil (jeho jméno znám, ale nekontaktoval jsem ho, abych si potvrdil jeho výrok), že mladá vína jsou vína znásilněná, je jim dáno do vínku něco jiného, než čím skutečně chtějí být.

Předchozí řádky vypadají, jako bych byl a priori nepřítelem burčáku či mladých vín. To není v žádném případě pravda. Jako malovinař však vidím svůj cíl v hotovém krásném víně, které má čitelnou odrůdovost, a není problém jej na rok, tři či pět uložit do láhve a jednou za čas zdegustovat, jakým směrem se ubírá. Je to tím, že vína neprodávám a neživí mě.
Samozřejmě, že ti, kteří jsou na vínech životně závislí, se je snaží prodat a jsou schopni nabídnout zajímavá, byť v čase pomíjivá vína. Mnozí s úsměvem říkají, že dobré víno je prodané víno. Další k tomu ještě dodávají - a zaplacené. Také si rád na sv. Martina připiji s přáteli a ochutnám, jak se práce mým kolegům (byť je to kousek drzosti nazývat velké vinaře svými kolegy) daří, a co za krátký čas dokážou vyrobit. A tak trochu jsem hrdý na to, že jsme rychlejší než Francouzi se svým Beaujolais Nouveau, které připravují z odrůdy Gamay. Naše mladá vína dokážou být krásná. Byť zralá pár týdnů, jsou krásně svěží a ovocitá.

Mladá vína, ať už se nazývají Svatomartinská či jakkoliv jinak, startují sezonu prodeje ročníkových vín a není úplně od věci nějaký ten vzorek přechutnat. Takže Na zdraví!“


PS: Díky, Jirko! :-)



úvod: Petra Pokorná, Vinotrh.cz
text: Jiří Eisenbruk