Čtvrtstoletí

Čtvrtstoletí

... aneb oslava 25. výroční vzniku vinařství REGINA COELI

1. září 2017

Počkat, PUPPUNK v Nových Bránicích? Jemně perlivé víno s originální žlutou etiketou popíjejí pravidelně začátkem léta návštěvníci Filmového festivalu v Karlových varech v baru POPPUNK před Grandhotelem PUPP.
„Vybrali si nás už po několikáté,“ směje se sličná hosteska mému zaváhání. Beru si od ní skleničku a dochází mi, že ve vinařství Trpělka a Oulehla hodlají oslavit 25 let od svého vzniku opravdu stylově a poctivě.



Dvůr, sklep, průjezd i lisovna jsou napucované a vyzdobené. „Jak na svatbu,“ vydechne moje maminka, která mi dnes dělá doprovod. A docela se to žánrově hodí, protože dneska to bude hodně o rodině. Ano, maminko, na moravskou svatbu … je ještě dlouho do oběda a už se ořezává kýta :).
V lisovně vystavěli Oulehlovi do chlaďáků a na stoly přehlídku všech svých vín. Včetně archívu a směsice jinak zajímavých vzorků, které jinde nemáte šanci ochutnat. Je jich minimálně sedmdesát, odhaduji. „Třeba tady ten Merlot 2009, to už ani já nevím, že máme,“ vysvětluje s úsměvem Petra Oulehlová, dcera jednoho a žena druhého z majitelů vinařství Trpělka a Oulehla, jinak známého také jako REGINA COELI.
Jdeme se podívat do sklepa. Přestože působí autenticky, přesně jako klasický historický kopaný sklep, vzpomíná Petra Oulehlová, jak jej v roce 1993 stavěli. Vyhrabali díru za stavením rodičů, zaklenuli sklep a zavezli zeminou. To ještě neměli ani děti, počítám v duchu rychle. Oba Oulehlovi mladíci, sotva dvacetiletí, kmitají kolem. Dovedete si to představit, budovat vinařství s malými dětmi? A kdyby jen vinařství. Oulehlovi spravují daleko větší hospodářství čítající rozlehlé polnosti. „Když jsme slavili ve vinařství dvacet let, tak jsem to ani tak neprožívala,“ říká Petra jako by mi snad četla myšlenky, „to čtvrtstoletí ale člověka tak nějak dojme.“


                                              Uvítací POPPUNK přípitek                                                                                                                                                     Ochutnávka červených vín                                                                                                                           Sklepní hospodářství. V horní řadě barikové sudy.

Pak už se konečně jede do vinice. Těším se a jsem zvědavá, protože z dolnokounických vinic jsem toho zatím moc neviděla. Osazenstvo vozu popíjí žehličkové rosé (u nás momentálně vyprodané, ale brzy doplním do nabídky!). Náš vůz řídí sám sklepmistr Luboš Oulehla a hned ukáže rozhodnost hlavy rodiny, když cestou do kopce k vinohradům předvede váhajícím synům jak vést auto plné lehce rozjařených hostů přes polňačku plnou čerstvě nasypané křidlice. Ještě se houpeme, když ukazuje doleva na rozlehlou desku na betonových sloupech nahoře nad vinohradem: „Tak tohle je ten náš heliport, nebo akropolis tomu říkáme,“ směje se a já ještě nechápu. Pochopím hned, jak nás vyveze nahoru mezi vinohrady, na místo zvané Na vyhlídce. V rozestavěné budově moderního sklepa s posezením chystá jeho švagrová svatbu. Ještě to nemají úplně hotové (teda nemyslím tu svatbu :), ale až budete hledat mimořádné místo na rodinnou nebo i firemní událost, doporučuji vyzkoušet www.sklepnavyhlidce.cz. Že se bude nalévat víno od Oulehlů netřeba dodávat.

Z horní desky „heliportu“ je dechberoucí výhled. Vinice Karlov, těsně nad kamenolomem, takže dokonale vidíte řez granitoidním podložím, na kterém roste. Vinice Šibeniční vrch, kde se kdysi dávno opravdu vykonávalo hrdelní právo dolnokounické. Pak dlouhé řádky Staré hory, za ní v dálce cípek vinice Na nivách, vše korunují Pálavské vrchy dobře viditelné na blízkém obzoru. Hlavy Sauvignonu na vinici Staré hory mají jako jediné kapénkovou závlahu, potřebují to. Řeč se stáčí k počasí. „Těmhle vinohradům se déšť vždycky vyhne,“ ukazuje Luboš Oulehla v rozmáchlém gestu a skupinka hostů se začíná přít, zda je to příčinou srážkového stínu za dukovanskou elektrárnou nebo působením kamenolomu, který má sílu doslova rozříznout a rozehnat dešťové mraky. Zaslechnu i odvážnou polemiku, že zde neprší kvůli železnici.


                           Viniční trať Karlov na dolnokounickým kamenolomem.                                                                                                            Na vyhlídce / www.sklepnavyhlidce.cz                                                                                                                                         Vinice Šibeniční vrch

Je prvního září. Na vinohradě visí bohatá a zdravá úroda hroznů. „Loni jsme začali sbírat 17. září, letos to bude, počítám, už kolem desátého. I svatovavřinecké letos zmodralo o deset dní dřív“, vysvětluje Luboš Oulehla. Zarytému příznivci suchých vín dělá trochu vrásky vysoká sladkost letošní úrody. Už teď jsou hrozny o čtyři stupně sladší. Já bych řekla, že to bude bomba, až takováhle surovina prokvasí dosucha a nazraje. Než stačím nafotit vinice ve všech směrech, je dalším tématem hovoru Esca, poměrně nová, zato neléčitelná a vysoce destruktivní choroba révy vinné, která způsobuje odumírání keřů. Zde bohudík jen teorie. Mnohem reálnější hrozbou pro zdejší vinohrady, tedy hlavně pro úrodu hroznů, je srnčí, které tu chodí pravidelně každou noc tou stejnou stezkou. Zatímco v okolí Znojma se bojíme špačků, na dolnokounicku dokáže hrozny bolestně ožrat vysoká.

Cestou zpět do vinařství nás Luboš Oulehla baví historku či spíše historií o poslední odsouzenkyni popravené na Šibeničním vrchu. Byla to prý žena místního tesaře, která tajně zapalovala domy, aby měl pak její manžel práci. Vždyť říkám, že dneska je to hodně o rodině. Jak my tady na Moravě držíme rodinu a podporujeme se :).


                              Viniční trať Staré hory s výhledem na Pálavské kopce                                                                                                                          Výroční cuvée 25                                                                                                                                          Vinařští manželé Petra a Luboš Oulehlovi (zleva)

„Den bez vína je jako rok bez dovolené,“ prohlásí někdo z davu hostů, když se ve vinařství vracíme k plným stolům, jejich popisem vás dále nehodlám rozptylovat. Co je důležité, že mám ještě možnost poprosit přímo Pana vinaře Oulehlu o výběr šesti vzorků z aktuální produkce do kolekce vín Výběr sklepmistra - Trpělka a Oulehla. Určitě doporučuji k ochutnání!

Je teprve něco po poledni a ta pravá veselice teprve začne, když se loučím a děkuji za pozvání na tohle krásné výročí. Na rozloučenou dostávám lahev červeného Cuvée 25, vyrobeného speciálně pro tuto příležitost (pozor, brzy bude volně v prodeji) a vkusné polotriko s emblémem vinařství. To mě přivádí ještě k jedné věci, která kromě suchých minerálních vín charakterizuje tohle rodinné vinařství, a to je dotažený styl a vkus. Málokde vám zabalí lahev do hedvábného papíru s mozaikou logotypů a uloží ji do zpevněné papírové tašky či věnují nálevku s gravírovaným emblémem vinařství, o tenoučkých sklenkách ušlechtilého tvaru nemluvě. Poctivost i pokora k práci je u Trpělky a Oulehly prostě cítit všude.

Oulehlovi, moc gratuluji a přeji další minimálně stejně vydařené čtvrtstoletí!



Text: Petra Pokorná, Vinotrh.cz